Ústavní soud: Pro zajištění plné úhrady je rozhodující zaměnitelnost

Ústavní soud rozhodl dne 24. 4. 2018 sp. zn. III. ÚS 2332/16 o ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze  dne 31. května 2016 č. j. 9 Ad 2/2011-146 společnosti APOTEX EUROPE B. V. tak, že bylo porušeno její právo na podnikání a na soudní ochranu a rozhodl o zrušení Rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016 č. j. 9 Ad 2/2011-146.

ÚS přisvědčil názoru stěžovatelky, že výklad Městského soudu v Praze diskriminačním způsobem popírá právo na bezplatnou zdravotní péči určité skupiny osob (tj. mužů), neboť plně hrazený léčivý přípravek FASLODEX zařazený do skupiny č. 179 přílohy č. 2 k zákonu č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,ZVZP“), který se používá k léčbě karcinomu prsu (drtivá většina pacientek jsou ženy) není terapeuticky zaměnitelný s léčivým přípravkem APO-FLUTAMIDE (z téže skupiny přílohy č. 2), který se používá k léčbě karcinomu prostaty. Antiandrogeny a  antiestrogeny jsou zásadně nezaměnitelné (jedny převažují u mužů, jedny u žen). Otázka, zda má být léčivý přípravek APO-FLUTAMIDE plně hrazen z veřejného zdravotního pojištění, tedy nemůže záviset na tom, zda je plně hrazen již léčivý přípravek FASLODEX.

 

Rozhodnutí bylo Ústavním soudem přijato jednomyslně. Proti rozhodnutí Ústavního soudu není opravný prostředek.

 

Průběh předchozích řízení

 

SÚKL rozhodl dne 30. 6. 2010 o změně výše a podmínky úhrady léčivých přípravků v zásadě terapeuticky zaměnitelných s léčivými přípravky náležejícími do referenční skupiny č. 67/1 Antiandrogeny p.o.. Pro léčivý přípravek APO-FLUTAMIDE byla tímto rozhodnutím stanovena částečná úhrada z veřejného zdravotního pojištění.

Ministerstvo zdravotnictví (vedlejší účastník) rozhodnutím ze dne 15. 11. 2010 zamítl odvolání stěžovatelky APOTEX EUROPE B. V. proti tomuto rozhodnutí Ústavu a potvrdil jej. Odvolání bylo shledáno jako nedůvodné, neboť léčivá látka flutamid spadá do skupiny č. 179 přílohy č. 2 k zákonu č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,ZVZP“). V této referenční skupině současně existuje léčivý přípravek FASLODEX, který je z veřejného pojištění plně hrazen, proto není právní důvod pro plnou úhradu dalšího přípravku ze skupiny.

Městský soud v Praze zrušil napadené rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, neboť dospěl k závěru, že výklad ust. § 15 odst. 5 a § 39c odst. 5 ZVZP, který zaujalo Ministerstvo zdravotnictví, není v souladu se zákonem, a zároveň není ani ústavně konformní, neboť ve výsledku popírá právo pacientů mužského pohlaví stižených karcinomem prostaty na bezplatnou zdravotní péči, která je jim garantována čl. 31 LZPS.

NSS první rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle argumentace NSS totiž ze ZVZP, upravujícího právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění, nevyplývá, že by měl být plně hrazen alespoň jeden terapeuticky nezaměnitelný léčivý přípravek v každé podskupině léčivých přípravků. Nejedná se totiž o otázku dostupnosti léčivých přípravků, nýbrž o určení výše úhrady poskytované ze zdravotního pojištění, právní úprava nezasahuje do obsahu práva na bezplatnou zdravotní péči dle čl. 31 LZPS. Městský soud v Praze poté žalobu stěžovatelky zamítl.

Dle stěžovatelky je výklad Městského soudu v Praze (vázaný výkladem NSS) formalistický a zásadně popírá samotnou podstatu a smysl základního ústavního práva uvedeného v čl. 31 větě druhé LZPS, smysl a účel zákona o ZVZP, neboť diskriminačním způsobem popírá právo významné části občanů (v posuzovaném případě konkrétně všech mužů) na bezplatnou léčbu jakýmkoliv přípravkem z příslušné skupiny přílohy č. 2 ZVZP, s odkazem na to, že právo na  bezplatnou léčbu přípravkem z této skupiny je zaručeno zcela jiné skupině pacientů (zde ženám). Z těchto důvodů podala stěžovatelka Ústavní stížnost.

 

« Zpět